Emoš v Mazáckém údolíčku pod Lysou horou

A tak jsme se s Martičkou vydali v její červené Fábijce v pátek 9.5. o půl šesté z chatičky na pouť do mé krásné Dalmácie. Martička řídila, a já navigoval, sice někdy blbě, ale přece. Měla sice obavy, že tak dlouhý zátah nezvládne, ale jakmile jme najeli na dálnici v Chorvatsku, už bylo jinak. Dálnice prázdná, několikrát jsme zastavili na odpočinek, a ve 21.30 jsme byli u cíle cesty v Lokvě u Šodanů, kde jsme byli ubytováni. Přivitání u Růženky a Ivoše se protáhlo do půlnoci a pak hajdy rychle spát. V sobotu ráno nás přivítalo sluníčko, které nám přálo až do sobotního ranního odjezdu. Dělali jsme si výlet do Podgory, kde jsem v minulém století trávil hezké dovolené. Jeden den jsme věnovali Trogiru, je to staré historické město nad Splitem. Také jsme navštívili Šodanovo rodiště a jeho sjelo, kde se věnuje pěstování brambor, výrobě crného vína a rákije. Skoro každý den jsme si odskočili do Omiše za našimi kamarády hasiči. Také jsme navštívili vesničku Svinište, kde jsme se seznámili s přijemnými manželi, kteří se na důchod vrátili zpět do svého rodiště, a pozvali nás do své konoby, kde jsem dělal ochutnávku všeho co teklo, a Martička coby šofér zůstala jenom soku. Ve čtvrtek jsme se zúčastnil námětového cvičení vatrogasců DVD Omiš a DVD Dugi Rat. A už tady byl pátulinek, a tak jsme se zúčastnili oslav sv.Nepomuka, a pak festy v Radmanove Mlinici, kde jsme byli s našimi přáteli hasiči. Večer nastalo balení, rozloučení s Růženkou a Ivošem a hajdy na postel. No já jsem se podepsal, chrápal jsem na plné koule, a boráček Martička nemohla spát. Ale i tak jme za deset půl sedmé vyrazili na Šestanovac na dálnici a hajdy domů. Večer nás přivítala chatička po dvacáte hodině. Děkuji mému miláčkovi Martičce za krásné dny, které jsme prožili v mé Dalmácii, kde se vrátíme koncem srpna.